Znak našeho oddílu



Vzpomínka na Labský traverz

Píše se sobota 4. července 1998. Počasí je mizerné. Venku prší a mraky se valí nízko nad labským kaňonem. Mezi skalní vyhlídkou Belvedér a skalním pilířem nad Dolním Žlebem je nataženo přes údolí Labe dlouhé lano. Vzdálenost kotevních míst je 954 metrů a jeho výška nad řekou 180 metrů. Největší "houpačka" na světě vyzývá k přelezení.

Krátce před polednem se vydávám z Labské Stráně na cestu. Skalními stezkami do údolí, odtud k převozu, na gumovém člunu do Dolního Žlebu a vystoupat strmým terénem na skalní pilíř. Stále vydatně prší. Na pilíři má stanoviště obsluha lana, která průběžně kontroluje jeho napnutí. Následuje několik vzájemných pozdravů a příprava ke startu. Seřídit sedák, zkontrolovat karabiny, expresku, kladku, šplhadla a pomocné lano, procvičit svaly a jde se na start.

Počasí se náhle mění. Obloha se rozjasnila a vylézá slunce. Stojím na hraně propasti, srdce mi buší a čekám na pokyn. "Start !" Poslední kontakt s pevnou zemí a poslední "Ahoj". Nohy volně visí a kladka nabírá na rychlosti. Čtrnácti milimetrové lano je napnuto k prasknutí. Snad vydrží, volný pád do hloubky 160 metrů by nedopadnul dobře. Teď už není cesty zpět. Kladka sviští jako o závod. Z mokrého lana vystřikuje úplný gejzír vody. Po pár minutách se jízda zpomaluje. Zastavuji se uprostřed průhybu lana, těsně nad řekou.

Uprostřed otevřeného prostoru je hluboké ticho. Nedoléhá sem ani hlásek. Již dlouho jsem takové nezažil. Pohled z výšky na celé labské údolí je úchvatný. Vše lze vyjádřit jen jedním slovem "krása". Po chvilce rozjímání se vydávám na cestu. Člověku není dopřáno vychutnávat si dlouho krásných okamžiků. Čeká mne náročná cesta k cíli. Pár technických úprav, zkontrolovat výstroj, založit šplhadla, poslední pohled do kraje a "jedu". Rukama posunout šplhadlo, nohama zabrat, přitáhnout se a znova…… Desetkrát, stokrát, tisíckrát za sebou. Chlapská práce.

Po 23 minutách se dostávám nad skalní vyhlídku Belvedér. Je plná lidí, kteří mne zdraví potleskem, doprovázeným cvakotem fotoaparátů. Jejich pozdrav opětuji zamáváním. Příjemné přivítání. Ještě několik metrů a jsem u cíle. Pln radosti, živ a zdráv. Podávám si ruku s chlapama, co mají na starosti ukotvení lana. Sdělují mi čas. Na cestě jsem byl 25 minut. Celkem slušné skóre. Světový rekord v lanovém přemostění byl překonán. Společně se mnou jej během této akce překonalo v průběhu tří dní 66 osob z české republiky i ze zahraničí.


Jarda Kukla st.