Znak našeho oddílu


Podzim ve znamení písku

Je pravda, že podzim se po stránce počasí skvěle vydařil. Vypadá to, jako by se těch dvanáct měsíčků, co sedí u táboráku a předávají si hůl, pořádně zmatlalo a všelijak se přeházelo. Jenom tak si můžeme vysvětlit vlezlou zimu, sychravý déšť v srpnu a krásné počasí v září, říjnu a listopadu.
Nad příležitostí není nutno filozofovat, je důležité se jí chopit. Proto téměř každý prosluněný víkend vyrážíme někam na skály. Vzhledem k tomu, že naše představivost je dosti chudá, tak nás napadá jenom starý dobrý Labák.
V sobotu vstáváme na městské poměry poněkud brzo a vyrážíme na cestu ke skalám. Venku je chladné, ale překrásné ráno, plné mlhy. Rosa se bliští paprsky odrážejícího se slunce, je ticho, všechno ještě spí.



Ranní atmosféra pod Jeptiškou

Za cíl jsme si určili Jeptišku, prý nejhezčí věž levého břehu. Slézáme proto do údolí k Labi a kyvadlový přívoz nás pomalu převáží na levý břeh. Ještě prudké stoupání a stojíme pod Jeptiškou.


Sabča v nejtěžším místě Západní cesty

Věž je to opravdu parádní. Pouštíme se do Západní cesty a přelézáme ji bez stavění. Výhled z vrcholu je odměnou za časné přivstání.Celé údolí je zalité v mlze, jen vysoké masivy vyčnívají jako útesy omývané vlnami oceánů. Úžasnou scenérii mění však zanedlouho foukající vítr do původního stavu, tak jak Labák známe.


Ohlédnutí za Jeptiškou

Slézáme ještě několik okolních věží a pomalu se vracíme do Labské Stráně.
Neděli věnujeme lezení na pravém břehu. Ráno je opět krásné. Zase trochu jiné, než to minulé. Podél paty skal jdeme k věžím u Vojtěcha.


Na hraně

Vylézáme několik věží, ale je hrozná zima a i když svítí slunce na pravý břeh, jsme ke vší smůle zrovna v tom skalním údolíčku, kam paprsky ještě nedolétnou.


Sabča v závěrečném rajbásku na Špičák

Den se krásně daří a jako poslední tečkou této akce je relaxační výstup sedmičkovou cestou na Rolling Stone.


Nezpoutanej a divokej Labák

Čas tlačí a je přeci jenom neděle. Sedáme tedy do auta a valíme si na pět dnů užít metropoli.