Znak našeho oddílu


Falkenstein

Jednou mi kamarád, dobrý lezec a klasik položil otázku: Byl jsi v Sasku? Odpověděl jsem že ano. Další jeho otázka zněla: Byl jsi na Falku? Odpověděl jsem že ne. Tak to jsi nebyl v Sasku!



Tak se stalo že jsme se jednoho zářijového víkendu utrhli z Labáku a vypravili se na Falk. Zvolili jsme si jakousi obdobu naší staré cesty klasifikace III, jednak proto že jsme neměli průvodce a jednak pro to, že když lezu poprvé na Falk, tak si to chci užít v nějaké lehké cestě, je to klasika.



Na první patro se člověk dostane bez problémů i s krosnou na zádech. Z něj pak začíná výstup po pěkných madlech, traversem, do jeskyňky a dále spárou a další spárou na vrchol.



Vzhledem tomu, že se do čela pustil Honza, povedlo se nám z trojky udělat VIIáčko, protože mistr si to šměroval těžkými kolmicemi a komíny s výmluvou, že si myslel že tudy ta trojka určitě vede.



Na vrcholu jsme se podepsali do vrcholovky a slanili na 4krát až na zem.



Měli jsme čas, tak se Honza pustil do nějaké neznámé cesty pod posledním slaněním, jejíž obtížnost odhaduji tak na české VIIa-b.



A tak od té doby můžeme říkat, že jsme byli v Sasku…

Text a foto: Jarda Kukla