Znak našeho oddílu


Jeskyňářství

I když nový rok 2007 začal lezecky velmi vlídným počasím, přesto bylo i pár víkendů, kdy bylo počasí pod psa. Co dělat, když se nedá lézt? Nebo se snad dá lézt? A jestli jo, tak kde? Pod zemí?! Pod zemí!

A už si to šlapeme k známým pseudokrasovým pískovcovým jeskyním v Labském údolí. Zalézáme do děr. Uvnitř luxusní teplota kolem deseti stupňů a relativní sucho. Rozhodně lepší než venku.


V plazivce.

Občas vede cesta širokou a vysokou chodbou, občas se musíme plazit jak hadi, abychom se dostali do dalších etáží. V některých místech se zamýšlím nad tím, jaké by to bylo trpět klaustrofobií, nebo mít odpor k všudypřítomnému prachu a jílu, který ulpívá na našich montérkových stejnokrojích.


Podzemní lezení v komínu.

Někdy nás čeká při sestupu zpestření v podobě komínu. Když se dá slézt slézáme ho, když ne, tak slaňujeme. Je zde ale oproti běžnému lezení přeci jenom jeden podstatný rozdíl. Gravitace není nepřítel, nýbrž výborný kamarád. Tedy alespoň při sestupu.


Vrápenec malý při zimním spánku.

Dalším zpestřením jsou zimující vrápenci. Patří mezi nejlepší letce a průlet deseticentimetrovou trhlinou pro ně není absolutně žádný problém.


Zápis.

Když jsme až na samém dně a zapíšeme do knížky svou přítomnost, čeká nás poněkud těžší výstup. S vědomím splněného cíle, který hřeje naše svědomí, však není tak obtížný jak se zdá. Člověk se alespoň pěkně protáhne, natrénuje komínové lezení a posílí zimní ochablé svalstvo.

Jarda