Znak našeho oddílu


Ohře

Jelikož ne jen z lezení živ je člověk rozhodli jsme se trochu zpestřit vertikální léto i o vodní sport – čili vodáctví. Za cíl se po kráté debatě zvolila Ohře, především pro to, že ji z nás ještě nikdo nejel a v tom suchém období to byla asi také jediná sjízdná řeka. První den jsme se dopravili do Chebu, prohlédli si Špalíček a pak pozdě v noci putovali nevěrohodným azimutem (špatně nás nasměrovala chebská cikáňata) zdejšími poli a houštinami, až jsme konečně dorazili do Tršnic – místa z kterého jsme měli vyplout. Druhý den byl pro některé z nás dnem, kdy měli poprvé v ruce pádlo. Spád řeky byl však mírumilovný, takže k žádným větším incidentům nedošlo. Další dny se proud postupně zrychloval a cesta byla zajímavější. Deně jsme ujeli po meandrující Ohři vždy okolo dvaceti kilometrů, což bylo tak akorát.V Lokti jsme zrovna chytli konzert DB a také jsme si řádně prohlídi Svatošské skály, které byli po cestě. Při podplouvání jednoho mostu jsme měli možnost skouknout „skok na laně“ přímo z lodě. Naprosto pohodovou plavbu už jen umocňovalo nádherné letní počasí.


Vašek, Tomáš, Standa, Márty, Jarda