Znak našeho oddílu


Starostová

Horolezecký fesťák v Ádru je už tradice, takže jsme na něm nemohli samozřejmě chybět. Filmy byly asi parádní, ale vzhledem k tomu, že tak nádherné počasí by byla škoda prosedět v temnu promítacích sálů, rozhodli jsme se opět po roce vyzkoušet zdejší tvrdou pískařskou školu. V sobotu ráno jsme zajeli na Křížák, který slibuje poněkud více kratších a relativně odjištěných cest. Naskytl se neobvyklý pohled, co věž to člověk. Snad jen pár opuštěných kvaků odolalo ten den náporům desítek lezců, kteří sem přijeli, stejně jako my, z festivalových Teplic. Tohle jsem ve skalách ještě nezažil a docela mě to odradilo od dalšího dne stráveného v této lokalitě. Proto jsme neděli zasvětili raději Ádru a jeho královně – paní Starostové.


Zkamenělá rychta

Nejdřív složitě hledáme nástup do Staré cesty, po chvilce zjišťujeme že se nacházíme úplně na jiné straně věže. Tak tedy druhý pokus – z turistické cesty chodbou do útrob zdejších hladkých komínů. Tady to určitě bude. Na vlakovou jízdenku si opisuji dlouhý popis z průvodce, abychom v tom vertikálním skalním bludišti nezabloudili. Honza tahá první komín, prolézá do vnitřku věže a už to hrne asi patnáctimetrovým rozporem k prvnímu kruhu. Dobírá mě a po značných obtížích usuzuji, že tohle asi Stará cesta nebude. Nějak to podle popisu z jízdenky nesedí (později se dovídáme, že jsme nalezli do Iljova odkazu). Moudřejší ustoupí, takže slaňujeme a snažíme se najít ztracený nástup. Po průlezu vnitřkem věže, připomínajícím spíše jeskyňařinu, jsme konečně u zeleného komína Staré cesty, který během chvilky Honza prolézá a štanduje u prvního, tak trochu historického, kruhu. Následuje poněkud nepříjemná, hladká širočina, která stojí něco kůže a potu, pak další dlouhý komín vedoucí na pilíř. Už jsme pod vrcholovou hlavou, připomínající svou velikostí trochu Korunu jeskyně v Labáku a myslíme, že máme vyhráno. Honza jde do závěrečného ladného sokolíka, jenž se k jeho nelibosti záhy mění na ruční spáru, takže trochu prověřuje kruh a hlavně starší erárku, která naštěstí parádně drží. Druhý pokus na žábu jej už hladce pouští, dobírá mě, takže si i já mohu vychutnat tu špetku zdejší poctivé spárařiny. Zanedlouho oba stojíme na Starostové a prožíváme slušnou euforii. Je to úžasný pocit spočinout na této zdánlivě nedostupné věži, která však byla prostoupena již v roce 1923 vynikajícími sasskými lezci.



Měli jsme sen, alespoň jednou v životě vylézt na Starostovou - na Paní Adr a ten se nám nyní splnil!

Účastníci akce:
Jarda, Tom, Márty, Honza, Táňa