Znak našeho oddílu


Poslední slanění 2008

Poslední slanění jest akce, která by se neměla ignorovat v žádném pořádném horolezeckém oddíle. Proto ani ten náš není vyjímkou a i letos se domlouvili podrobnosti, aby jsme mohli za mrazivého sobotního odpoledne, opět po roce, vyrazit z Prahy do blízkých brdských kopců. Účast byla očekávána komornější, neboť mnoha lidem v mrazech přimrzla zadnice k pohovce, někdo byl v práci a leckdo proležel víkend v posteli společně s chřipkou. Skalní ultras přívrženci našeho oddílu však neoblomě dorazili.
První skupinka, která přišla na místo se zdárně postarala o zázemí. Oheň vydatně hřál, první buřty padly během chvíle.



Z nastávající tmy se začalo pomalu vynořovat několik jasných světel. To konečně dorazili kluci, kteří v této klendře nenasytně pokoušeli lezení v Černolicích a pak hledali bezpečné místo na zaparkování. Zdravíme se, zalamujem ruce, povídáme a opékáme další jídlo. Někdo vyslovuje spásnou myšlenku, že bychom měli jít slanit, dříve než se strhne pitka. Jdeme tedy, po kamenech to klouže, začíná padat první letošní sníh. Počasí jak na horách, vánice v listopadu, všude bílo. Zvláštní atmosféra, tak typická pro konec sezóny.



Každý slaní, někdo rychle, někdo pomalu. Je to symbol konce, ale i začátku. Lano vede ze stěny přímo přes převis. Pod převisem je útulně, sucho, táborák hřeje. Rozvijíme debaty o lezení, o horách, o všem, láhve kolují - teď už to nevadí. Jsme všichni dole a v bezpečí.



Povídáme, dlouho, dlouho do noci. Proklínáme lenochy, co si odepřou kvůli svému pohodlí takovéto akce. Vyprávíme vtipy a pak dojde i na "muziku", která je sama o sobě jedním velkým vtipem.



Vládne pohodová atmosféra. Má to něco do sebe, je to zase trochu jiná akce, než co člověk zažije v létě na skalách.



Když už je pozdě večer, většina z nás míří auty do města. Několik nás ale zůstane a na místě bivakujeme. Vládne silná vánice, takže bivak v suchu převisu je to nejlepší co se dá udělat. Silnice v této slotě již leží centimetry pod sněhem a cesta pak není vůbec bezpečná.



V noci se dá bez problému spát i v takové zimě. Trochu nám vadí občasný mrazivý vítr, ale i to se dá vydržet. Druhý den je všude bílo. Promrzlíma rukama hledáme v krosnách poslední zbytky jídla. Vlažný čaj z termosky přijde vhod. Důkladně uklízíme bivak. Odpadky odneseme tam kam patří, do města. Ještě se naposledy ohlédneme, za tím hezkým místem a doufáme, že se zde za rok sejdeme zas.