Znak našeho oddílu


Lezení v oblasti Dachsteinu

Výprava do Alp se osnovala již nějakou chvíli a po tradičním zmatkaření před odjezdem jsme konečně vyrazili zalézt si dlouhé, krásně odjištěné cesty kolem Adamekhütte. Letos se do této oblasti vypravily z našeho oddílu celkem tři výpravy. Zprostředkujeme vám tedy alespoň to jak probýhala jedna z nich, byť lezecky méně úspěšná.


Masiv Dachsteinu.

Po strastiplné cestě nás slepá silnice dovedla již za vydatné noci na jakési parkoviště. Až do rána jsme nevěděli, kde se přesně nacházíme. Zaléháme přímo na asfaltu, vedle auta.


Parkoviště Gosau, 1. tábor.

Ráno bylo krásné počasí a nás čekal překvapivě dlouhý nástup k Adamekhüte. Jelikož jsme počítali s úspornou verzí, šli jsme v plné polní se stany a jídlem na týden. Bágly přes dvacet kilo, žádný med.


Jedna z mnoha pauz při výstupu k Adamekhütte.

U jezer cesta začala prudce stoupat v serpentinách. To vydrželo až k našemu cíli. Nahoře jsme měli všichni šlapání tak akorát, ale na oplátku se před námi tyčily vysoké vápencové stěny.
Hledámé v suti místo pro stan. Začíná se zatahovat a pršet. To vydrží i celou, velmi nepříjemnou noc. Větší dešťovou smršť jsem nikdy před tím nezažil.



Adamekhütte.

Druhý den je počasí na nic. Jdeme do chaty, zaplatíme si noc a celý den se povalujeme a relaxujeme. Odpoledne se vyjasňuje, Márty s Vojtou nastupují do cesty Hüttenpfeiler 3-4, která vede na vrchol Schreiberwandkopf, přímo za chatou. Ve třetí délce se ale kazí počasí a začíná pršet. Tak z toho raději utíkají.



Márty a Vojta.

Třetí den má být hezky. Já s Tomem vstáváme dřív, abychom se ve stěně nepletli s ostatními. Nastupujeme také do Hüttenpfeilera, jako kluci včera. Cesta je krásně jištěná, jako třeba na Srbsku, ale tahle má 300 metrů a vápenec není vůbec oklouzaný. Snažíme se lézt rychle, Márty s Vojtou jsou nám v patách. První délka je mokrá a tak i trochu těžší. Další jsou v pohodě. Občas se leze po stupních s volnou sutí, člověk si musí dávat pozor, aby nehodil dolů nějaké kameny.Pak se natraverzuje na krásný a pevný pilíř. Požitek umocňuje nádherný výhled. Jištění je opravdu hodně, některé vynecháváme. Asi za tři hodiny jsme na konci cesty. Ještě si vyjdeme kousek suťoviskem na vrchol hory. Svítí krásně slunce a na nebi ani mráček. Klucí zatím také vylézají ze stěny.


Jarda & Tom na vrcholu Schreiberwandkopfu.

Na následující den se má opět zhoršit počasí, proto raději volíme sestup ještě ten den co dolezeme. Cesta dolů je nemilosrdná, možná ještě o něco horší jak výstup.



Námi vylezený Schreiberwandkopf 2637m.

Cíl jsme si splnili a příště se sem jistě vypravíme i za těžšími cestami. Podstatné bylo si vyzkoušet jak se vlastně takovéto dlouhé, zajištěné cesty lezou.

Jarda