Znak našeho oddílu


Hruboskalská zastavení

Hodně času jsme letos strávili v Hruboskalsku. Je to oblast známá svým měkkým pískovcem, který vytváří nezaměnitelně krásné a vysoké skalní věže. Místní skály byly u zrodu českého pískovcového horolezectví a ruka slavných klasiků v nic zanechala nesmazatelnou stopu v podobě mnoha hezkých cest. O těch které jme vylezli budeme nyní vyprávět. Můžete to vzít třeba jako malé doporučení, co se dá v této krásné oblasti lézt, ale mějte vždy při lezení svojí hlavu a tyto řádky berte pouze jako takovou malou návnadu. Každému totiž cesta sedne jinak.


Blatník - Kalfeřtova hrana VI
Pěkná, ale trošku méně jištěná cesta. Nastupuje se na pravé jižní hraně věže, tam kde začíná i nástup do traverzu Údolní cesty. Cesta je poměrně jasná a navede vás sama. Smyčky mi nepřišli úplně tutové (až asi na 1 v půlce) a lezení není už asi tak lehké jako kdysi. Ne, že by to nešlo, ale už jsem lezl i lehčí cesty. Poličky jsou většinou mírně oblé nebo sklopené, zato máte super nohy. Od kruhu je naproti tomu lezení parádní. Nejdříve mírně vlevo, poté vzhůru a zpět vpravo za hranu. Tady začíná nádherný pás kyzů, do kterých si zavěsíte klidně loket a smyček rozdáte kolik chcete. Na vrchu už jenom lehká spárka nebo rajbásek. Hezká cesta, ale doporučuji být už trošku rozlezený.

Brána - Langáčova cesta VIIb
Z náhorní strany se nastupuje tato historická cesta od Hruboskalské legendy Josky Smítky. Nástup stěnkou pod menší převis, kde jde parádní lanovice. Pak jde o to se po vyhoupnutí nad převis udržet na nohou. Madla totiž končí a je třeba vyladit rovnováhu a vklidu se zvednout přes malé chyty k 1. kruhu. Dále se traverzuje vlevo přes malé pevné chyty a lišty, výše za hranu k 2. kruhu. Ten se cvaká z menších chytů, tak pozor na vysílení. Nad druhým se chyty zvětší a jde se krásně ke 3. kruhu a několika třecími kroky k vrcholu - krásné skalní brance s průhledem na Maják, podle které dostala věž název. Ke knížce a slaňáku se musí přelézt na hlavní vrchol, což může přinést mnohá dobrodružství.

Čertova skála - Cesta zmrzlých VIIb
Výrazná věž tyčící se nedaleko od kempu v Semihorkách s parádním pláckem pod ní. Vybrali jsme si Cestu zmrzlých, protože se nám líbila hned na první pohled. Při pohledu z náhoří je každému jasné kudy vede. Nástup solivým, avšak lehkým terénem k obrhodinám, kterými se dá i prolézt. Lépe je však kvůli ničení skály a tření lana ovázat pořádně dlouhou smyčkou. Následuje šikmá rampa, kde se dá ještě založit lanovice. Pak se rampa zdvihá do kolmé stěny a ke kruhu zbývá ještě několik né příliš příjemných kroků v osoleném terénu. Chce to trochu srovnat hlavu a ujasnit si techniku. Po cvaknutí kruhu se celkem uleví, ale to nejdravější teprve přijde. Postavit se za spoďáky do osolenýjch brusů, jenom na tření, vyžaduje poměrně dost síly. Stoupat co to jen dá a pak doleva k hodinám. Uf! Hezká madla na která si člověk zvykne ve zdejších cestách zde rozhodně není třeba hledat. Zkrátka nejsou. Až dosáhnete úrovně hodin, provažte je a traverzujte doleva. Pak ještě pár rajbasových kroků a jste na překrásně tvarovaném, holém vrcholu připomínajícím želví krunýř. Co dodat? Cesta každému sedne asi jinak. Martinovi se zdá lehoučká, mě naopak mnohem těžší než bych zde v této obtížnosti čekal.

Dominstein - Chlumova cesta VII
Cesta od českého předválečného horolezce Václava Chluma. Nejtěžší je nástup, kde se leze značně ošoupaným terénem a dva metry nad zemí se dělá jeden náročný krok s dlouhým přesahem do madla. Pak se dá obhoz a doleze se k 1. kruhu, kolem něho je to ještě trošku těžší. Traverz vpravo ke druhému kruhu je za lištičky, ale v pevné skále. U druhého se štanduje. Pokračování jde chytovatou spárou ke 3. kruhu a výše spárou a širočinou na vrchol. Jde dát několik obhozů. Na vrcholu překvapí zejména skutečnost absence slaňáku a knihy, je zde pouze dobírák. Ke slaňáku se musí slézt několik metrů komínem mezi vrcholy, kde je schovaný.


Uprostřed Chlumovy cesty.


Dračí věž - Dračí spára VII
Velmi ostrá sedma pro ty, kteří nemají buňky na širočiny a spáry. Nástup je trošku bezkruhej, na předskalí. Následuje traverz s občas dlouhými kroky k prvnímu kruhu. Dál se leze přes spáru a stěnu ke druhému a širočinou přes další dva kruhy na vrchol. Nejtěžší je to asi mezi 3. a 4. kruhem. Jinak hezká expozice, nad 2. kruhem se toho už moc založit nedá, ale kruhy jsou rozumně dané a vymněněné.


U 1. kruhu Dračí spáry.


Dračí věž - Dračí stěna VII
Jedna z nejhezčích cest ve Skaláku a možná i na písku obecně. Je přibližně 45 metrů dlouhá a má pouze 1 kruh. Jde ale krásně zajistit smyčkami včetně hodin, které mají tak 0,75 m v průměru. Nastupuje se v jižní části stěny na předskalí, odtud stěnou stále vzhůru. Smyčky jdou tutové, tak každé 3 metry. Lezení není těžké, navíc v pěkném pevném materiálu. Přibližně 5 metrů pod kruhem se nachází již zmiňované hodiny, vezměte si na ně opravdu dlouho smyci (3 metry?). Od hodin mírně zprava přes převísek (asi nejtěžší místo) a zářezem ke kruhu. Odtud nejlépe vzhůru (opět přes spoustu smyček) až na vrchol. Je také možné od 1.Q lézt vlevo k 2.Q a odtud spárou, ale nevidím v tom žádnou výhodu, stěna nad kruhem je krásná a lehká.


Dračí stěna pod prvním.


Dračí věž - Rudá hrana VII
Další hezká klasika na tuto věž. Nejprve se leze komínem na předskalí, kde štandujeme v dobíráčku (ještě nedávno se štandovalo v hodinách). Pak přímo nahoru a traverzem pod převísek k 1. kruhu, kde je další štand. Původní tvůrci cesty lezli přes převis vpravo (použili ještě jeden kruh). Dnes však kvůli devastaci skály se leze vlevo přímo ke 3. kruhu. Je to trošku silové vyhoupnout se do převísku, a leckdo i zaváhá (výška už je znát), vše se však jde po dobrých chytech. Od 3. se traverzuje nahoru ke 4. Dá se dát smyčka, pozor v traverzu ať neujedou nohy. Je to trošku solivé, ale stále s dobrými chyty. U 4. kruhu se opět štanduje (před několika lety byl kolem rezavého kruhu pavouk prasklinek a vše nepůsobilo dobrým dojmem pro štand, dnes je kruh vymněněn). Dále se leze stěnou mírně vlevo od hrany přes 5. kruh do spárky a na balkónek. Tam jsou hodiny a obhoz (dnes prasklý). Na vrchol zbývají necelé tři metry, ale je to asi nejnáročnější část výstupu. Chvilku jsem přešlapoval na balkónku, zkoušel a nakonec s vidinou konečného vrcholku v hlavě jsem to urval pravou hranou s plnou palbou vejšky pod prdelí. Většinou se to ale leze z balkónku stěnkou vlevo od hodin, dá se tam nahoře nahmatat žlábek.


Pohled od 2. k 1. kruhu Rudé hrany.


Dračí zub - Česká cesta VIIc
Další z parádních cest, která vede po krásné ostré hraně. Nastupuje se z předskalí pod východní stranou věže (sem nejlépe zářezem pod pravou veží a překrokem komína) k prvnímu kruhu. Doporučuji kruh cvakat až z dobrých chytů, když jste nohama +- nad převisem, jinak si docela zabojujete :). Od kruhu na hranu a nádherným velmi vzdušným terénem ke 2.kruhu. Ze země to vypadá daleko, ale nebojte se, je to tak Vka a jde hodně smyček. Od 2.Q přímo vzhůru voštinovou stěnou ke 3.Q. Od něho krátkou stěnkou na oblou polici a vlevo ke 4., u kterého zaštandujte. Zatím cesta byla lehká a hezká. Teď ale přijde pravý Hruboskalský bouldřík. Chyty nad 4. kruhem jsou už postupem času značně olámané a stupy velmi vyšlapané... Tady nepomůže žádná rada, chce to prostě se nebát a těch pár těžkých kroků rychle vylézt. Je to těžké a vím o hodně pytlích a pytlících pověšených právě zde.

Dračí zub - Kauschkova hrana VII
Už se opakuji, ale opět patří mezi perly oblasti. Nastupuje stejně jako Česká cesta, ale při dolezu na předskalí se leze doprava vzhůru a za hranu k 1.Q, kde se zaštanduje (možné je také nastoupit přímo ve spádnici hrany spárou nebo z předskalí průlez jeskyňkou a odtud spárou). Od 1. kruhu následuje nejtěžší místo cesty, a to velmi exponovaný traverz v převisu zpět za hranu. Chce si to jenom rozmyslet, kam dát ruce a nohy, nebát se a mít trošku síly. V traverzu je hnízdo na smyčku, ale neparat. Za hranou následuje, podle mě, nejhezčí stěna ve Skaláku. 2. kruh máte tak 15 metrů nad sebou. A zrovna v tomhle případě je škoda, že není ještě dál a stěna delší. Lezete přes krásné pevné kyzy stále rovně vzhůru a rozdáváte smyčky kde chcete. To jenom pro pojištění, abyste tím blahem nevzlétli do oblak. Nádhera!! Ve 2.kruhu, ve kterém zaštandujte, zbývá na vrchol jenom pár metrů. Jenom doporučení – lezte mírně vlevo žlábkem a ne přímo vzhůru. Tam na vás čeká poměrně těžký výlezový rajbásek, který klidně můžete vynechat :).


Pohled od 2. kruhu Kauschkovy hrany...


...a zde Márty v dolní partii této cesty.


Durango - Normální cesta VII
Věž vyrůstá ze společného předskalí s níže zmiňovanou Únorovou věží. Nastupuje se opět mezi nimi, překrokem z balvanu, stěnou s vyšlapanými stupy, kterou se dostanem přes balvany na předskalí pod severní stěnou, kde zaštandujeme za nic moc obhoz. Odtud je cesta jasná a vede pravým parádním sokolíkem (uzlíky jenom dole pro pojištění štandu, dále nic moc a netřeba) na balkónek v západní stěně (kruh) a od něj nejdříve kousek vpravo a pak přes 3 kyzy vlevo a navrchol. Parádní, lehká cesta!

Galeon - Chroustova VI
Hezká věž stojící vedle Brány. Z náhorní strany jasná cesta přes jeden kruh byla pojmenována podle svého prvovýstupce. Nastupuje vyšlapaným praverzem po nohách do madel, kde lze ovázat hodiny. Pak zdvih a jsme u kruhu. Nad kruhem začíná trochu solivá spára. ¬ába do ní jde dobře. Následují dva těžší kroky a zase madlo na stisk. Pak už parádní obhoz a samá madla. Zprava dolezeme na vrchol.

Jenovefa - Sobotní cesta VII
Skalácká lahůdka. Věž stojí mezi oblastmi Maják a Kapelník na kopci – krásný rozhled a expozice. Odspodu vypadá těžce a nezajistitelně, s kruhem v cca 20 metrech, ale není tomu tak. Zajistit jde krásně a lezení není těžké. Ke kruhu stále rovně středem stěny (nastupuje se mírně vpravo), od kruhu mírně vpravo pod převisem. Nejtěžsí místo je asi 3 metry nad kruhem – překrok do rajbásku, ale dají se najít dobré chyty.


Stěna Jenovefy.


Jeřábí věž - Čabelkova cesta VI
Solivým nástupem do koutku se spárou (pozor aby neujely nohy) a širočinkou ke kruhu. Dá se to odlézt po chytech a k prvnímu se nechá založit nějaká ta "dětcká hlavička". Po cvaknutí kruhu jsme to lezli vlevo stěnkou na balkonek a pak přímo širočinkou ke slaňáku na vrchol. Parádní a oblíbená klasická cesta.

Jeřábí věž - Betonové borůvky VIII
Cesta, která už od pohledu láká k vylezení. Nastupuje stejně jako velmi oblíbená Čabelkova cesta, ovšem po 3 metrech se z police (docela slušný obhoz) leze stále rovně stěnou nahoru ke kruhu. Pod kruhem je to takové ošemetné. Sice máte slušnou nohu, ale nevíte jestli se zvedat z pravé nebo levé. K tomu máte docela dobře beroucí „dvojprdu“ . Po cvaknutí kruhu následuje nejtěžší místo cesty. Nohama nastoupete na tření do hladké stěny, v sokolíku chytnete malý chýtek na levačku, zmiňovanou dvouprdu otočíte na spoďáka a nohy nakopete co nejvýš. Levou rukou se natáhnete do lišt a již trochu lehčeji na poličku. Pak následuje cvakání 2.Q. Jste v dobré pozici, ze které se vám už testovat 1.kruh nechce a ten 2. je cca 20cm od rukou. Není to extra těžké, ale hodně lidí (včetně mě) to řeší raději chytnutím kruhu :o/. Od kruhu se stěnka trochu naklápí (do špatného úhlu) a borůvky začínají být jaksi „zralejší“. Naproti tomu je lezení oproti spodku lehké (ale ne úplně ?). První smyčka (obhoz v jeskyňce – vhodné prodloužit) jde tak po 7 metrech, tak morál s sebou. Od ní již lehce na vrchol. Celkově je cesta pěkná a slibuju, že pokud si ji vylezete, tak budete cítit stejnou radost jako já... ?

Kapelník - Normálka VII
První cesta která byla vylezena na tuto veleznámou, impozantní věž vede z náhorní strany. Začíná solivou spárou ve které lze najít několik hezkých chytů a založit pár smyček. Pak je dlouhý odlez k 1. kruhu, kde se toho cestou založit mnoho nedá (maximálně jeden malinkej obhoz, který by se nejspíš utrhnul). Je to ale v lehkém terénu, takže stačí lézt opatrně. Od 1. kruhu se traverzuje jenom pár metrů ke 2. kruhu, opět v lehkém. Důležité je štandovat tak, aby se zbytečně nedřela skála. Od druhého se leze přes takové bříško a solivé chyty, trošku to přituhne. Pak se cvakne 3. kruh, který je třeba prodloužit smyčkou kvůli dření lana. Dál jde smyce a doleze se k velkým hodinám na hraně, kde je 4., poslední kruh v této cestě. Dolez je také celkem v pohodě a ten pocit, když se rozlížíš z Kapelníka je nezapomenutelný. Cesta je poměrně dost lezená a podle toho taky vyšlapaná.


Nad druhým kruhem Normálky na Kapelníka.


Kapelník - Jeschkeho stěna VIIb
Pěkný výlet po všech stěnách jedné z nejznámějších věží českého pískovcového lezení - Kapelníkovi. Cesta se nastupuje v levé části náhorní stěny a začíná - vlastně jako celá cesta - traverzem vlevo. Cestou k 1. kruhu, který je přeci jenom trošku výškově vzdálen, lze založit asi 2 smyčky, které se bojácnámu jedinci celkem šiknou. Od kruhu, ve kterém se štanduje, se leze přes převísek těžce vzhůru a mírně doleva k velkým hodinám. Do nich si vezměte rozhodně dlouhou smyčku (tak 3-4 metry se hodí :) ). Od hodin se vracíte zpět vpravo do úzké spáry, podél níž lezete celkem daleko vzhůru nic moc. Ale nebojte, cestou jde pár hezkých smyček. Nad spárkou se na vás směje časem velmi sešlý kruh. Pokud ho cvaknete, doporučuji prodloužit. Ale není nutné ho cvakat, 3.Q se nachází asi 3 metry nalevo od vás a leží v nádherné expozici, v pravé hraně Údolní stěny. V něm se opět štanduje. Od něho následuje jeden z nejhezčích traverzů, které jsem kdy lezl. Vede přes celou údolní stěnu Kapelníka a má tak 20 metrů. Lezete stále lehce za velké desky, a dáváte si tutové obhozy, až ke 4. A poslednímu kruhu. Doporučuji však nezabloudit, pár lidí tam již prý dolezlo až do Funkeho cesty... V kruhu zaštandujte. Od kruhu se leze mírně vzhůru a doleva, kde vás čeká asi nejtěžší krok cesty. Musíte se přes hranku přehoupnout do rajbásku. Chce to jenom vědět, že za hranou čeká, celkem daleko, slušný chyt. Pak už je to k vrcholu jenom kousek, tak 10 metrů lehkým rajbáskem s možností zajištění v několika hodinách.

Kavčí (Kotlík) - Chrastítková cesta VI
Vede v levé časti hlavní stěny. Při hraně vzlínáme k horizontálnímu zářezu (pozor ať neujedou nohy), kde jdou smyce a pak k prvnímu kruhu, dále k druhému a přímo na předvrchol. Zde je dobírák "hruboskalského typu" (dřík bez kruhu). Dobereme spolulezce a již lehce pokračujeme na vrchol věže. Krásná expozice v lehkém terénu, na pískovcové poměry i luxusně jištěná. Kdo chce, může si dát z Kavčí přeskok na Dívčí za dvě a "ulovit" tak obě věže.


U 1. kruhu Chrastítkové cesty.


Kavčí (Kotlík) - Maturitní cesta VIIc
Docela hezká a dlouhá cesta. Nastupuje stěnou se spárkou, kterou se dostanete na polici. Po té vlevo až na hranu, za kterou čeká 1.kruh. Při cvakání se hodí trochu opatrnosti, cestou se mi nepodařilo založit žádnou smyčku a sice máte madlo, ale na druhou ruku než byste potřebovali... Od kruhu následuje moc pěkná hladká stěna, kterou prostoupíte za pomoci chytů a stupů v hraně nebo přímo stěnou (vlevo prý lehčí, nevím). Tohle bylo nejtěžší místo v cestě a dále vás čeká jenom lezení krásnou stěnou s dalšími 2.kruhy a několika smycemi. Zaštandujte na předskalí v dobíráčku a až teprve pak dolezte na hlavičku – zamezíte tak zbytečnému ničení hrany věže.


Martin v Maturitní cestě.


Korál - Citrín VIIIb(RP VIIIc)
Poměrně opomíjená cesta od manželů Prachtelových z roku 93. Věž stojí na krásném místě v kopci nad taktovkou. Cesta je krátká ( 12 metrů) a vede přes 2 kruhy. Začíná v pravé části stěny, přes dírky ke kruhu, odtud těžce mírně doleva ke 2.Q a od něj vzhůru, stále velmi obtížně do vřesu. V průvodci píší od 2.Q vpravo, což je prý lehčí. V září 2009 8. Přelez.

Lebka - Nedodělaná cesta VII
Asi nejlepší způsob jak se dostat na klasiku oblasti. Nastupuje se v koutě v jižní části stěny. Koutkem (smyčky) pod převis(tutové lanovice), vlevo ke kruhu a odtud těžce přes bříško na poličku (v jeskyňce tutová smyčka) a odtud koutkem na polici pod vrcholovou hlavou. Tady cesta končí, neboť lezení na vrcholovou hlavu je, vzhledem k nestabilitě, zakázané.

Lebka - SPO V
Nejtěžší na celé cestě je nástup širočinou do hnízda k hodinám. Pak delší odlez od jištění, do stěnky plné hodin, které potěší. Dolez je už za odměnu.

Mnich - Májová cesta VIIb
I když z dálky budí značný respekt, z blízka je o poznání přívětivější. V téhle stěně je sice pouze jeden kruh, ale přesto se dá dobře dojistit smycema. Pod kruhem jdou obhozy. Nad kruhem se jde doleva na hranu. Celkově lehká cesta po madlech v kolmé skále. Krásná expozice.

Ocún - Fifanův sokolík VI
Jedna z největších klasik oblasti a výukový sokolík. Z turistické cesty vypadá těžce, ale není. Nastupuje se v náhorní stěně průlezem do údolní stěny, kde jsou velké hodiny na štand. Odtud se leze mírně převislou stěnkou přes madla vlevo vzhůru až tam, kde začíná sokolík. V jeskyňce pod sokolíkem jsou i hodiny na zajištění. Není na co čekat, vydejte se sokolíkem vzhůru, protože tohle není lezení, tohle je parádní procházka. Sokolík drží jak má, navíc až ke kruhu máte i skvělé díry na nohy okolo. Od kruhu díry mizí, ale sokolík stále drží, lezení je trochu silové, ale stojí zato.

Ottovy věže - Vyhlídková hrana VIIb-c
Této cestě se z rece říkalo Hitlerkante, jak uvádí průvodce. Osud onoho názvu mi není blíže znám, snad jen postupně vysilující lezení by mohlo sloužit za předlohu. Cesta se dříve nastupovala poměrně dlouhým traverzem k prvnímu kruhu. My jsme ji lezli přímo, přes převísek do kouta. Tento nástup není příliš příjemný, protože pod sebou máte pár hnedka metrů volné hloubky které nelze ani nijak zajistit. Velký pozor taky na volný chyt na pravačku, vpravo u výborné lištové kapsy na levou ruku. Po překonání tohoto obtížného místa lze dát u dna koutku laciný obhoz a pak se již poměrně snadno cvakne první. Pod ním je nejlepší vytraverzovat skrze malý chyt na hranu do celkem chytovatého, ale velmi solivho terénu. Po hraně se doleze k druhému (cestou jsou malé hodiny, spíše symbolika) a dále k třetímu, přičemž slušně natéká. Od třetího to chce na pár kroků pořádně zabrat, pak jsou dobré nohy, kde se nechá dát rukám konečně odpočinout. Někde cestou nad třetím jsou prý i hodiny, ty jsem ale nenašel (na dobové fotce v průvodci je místo umístění hodin dobře vidět). Následuje zasloušená odměna, několik né zcela příjemných krůčků v trochu solivém rajbase. A pak už jste na vrcholu u dobíráčku.

Praděd - Údolní cesta VIIb (real VIIIb?)
Praděd je krásná věž, stojící na vršku nad Čertovou rukou. Cesta se nastupuje poměrně solivým zářezem v jižní stěně věže, kterým se dostanete na předskalí pod údolní stěnou. Tady se celkem hodí zaštandovat ve velkých, ale prasklých, hodinách. Od nich lezete stále vzhůru, cestou rozdáváte smyčky, až k 1. kruhu. Nad ním je nepatrně těžší místo, ale žádný extrém. Dolezete do jeskyně (kamarád mi říkal, že v ní jednou našel chcíplého výra) , kde si založíte tutovou smyčku a snažíte se cvaknout 2.kruh. Cvaknout se dá, sice na VIIb trochu hůře, ale dá. Oblez už je horší. Stěna jde do převisu a protnutá je jedině úzkou otevírající se spárkou. Metr nad kruhem se navíc pokládá do rajbásku. Nádhera!! Takže jak na přelez? Pravačkou chytnete malý stisk ve spárce,nohy buď na tření nebo do spárky (nejlepší levá) a levou rukou se natáááááhnout do oblé poličky v rajbásku. Nakopat nožky a rychle se postavit nad převis. Nejtěžší máte za sebou. Teď už jenom 8 metrů krásného letiště k vrcholu ? Dobrodružství zaručeno!

Panny - Stará cesta V
Začíná písečným traverzem do půlky stěny, bez větší možnosti zajištění. Dále lehkým terénem přes 2 kruhy pod vrcholovou, převislou širočinku. Tu jde pro morálové jedince a ty, kteří širočiny nemusejí a nemají na výběr oblézt vnějškem po chytech. To je však podstatně těžší než za V. Výhled na Kapelníka je exklusivní, v zádech zhruba v úrovni vrcholu máte turistickou cestu.


U 2. kruhu ve Staré cestě na Panny.


Sfinga - Egyptská hrana VII
Další z řady profláknutých hruboskalských sedmiček, která stojí za to. Leze se skoro nad turistickou cestou, což zejména o víkendech zajišťuje kvanta zvědavých diváků z řad turistů. My jsme ji lezli v týdnu, takže jsme naštěstí neměli tu čest :). K prvnímu kruhu jdou založit nějaké uzlíky, nad prvním jsou zase hodiny, ale chce to úzkou repku, aby se jimi dala dobře provázat. Zavazují se z dobrých chytů. Na druhým se může lézt přímo (VIIb), nebo doprava po hezkých chytech, kde jde krásná lanovice do hnízda. Třetí kruh je nový a dá se v něm štandovat. Dolézá se na charakteristickou hlavu Sfingy starou cestou za IV. Opět nádherný rozhled.

Skaut - Jižní spára IV
Nejprv koutem to jeskyňky, pak traverz do spáry, kousek výše jsou hodiny. Leze se stěnkou vpravo od spáry. ¦tanduje se v hodinách po cestě. Výlez je trošku těžší. A proč vlastně budete mít z této cesty kro lezení i jiné zážitky? Uvidíte ji totiž čas od času v televizi. Právě tato cesta byla lezena ve filmu "Jak dostat tatínka do polepšovny" coby cesta na Dračí zub.


Ve stejném místě, kde se točilo "Jak poslat tatínka do polepšovny".


Únorová - Normální cesta VIIb
Nádherná jehla, vyrůstající z nezalesněné Sahary. Cesta začíná až na předskalí, na které se můžete dostat několika způsoby. Ten nejjednodušší je asi začít spárou v komíně mezi Durangem a Únorovou. Z předskalí lezete stěnkou přes lámavé hodiny pod kruh, kde doporučuji založit do spárky šírší uzel z lanovice. Při zvedu ke kruhu děláte totiž ošemetný krok bez rukou. Od kruhu jde stěna výrazně do převisu, ve kterém je pár solivých chytů a téměř žádné nohy. V převísku lezete těžce mírně doprava k opravovaným hodinám, které jsou kousek pod 2. kruhem. Po cvaknutí 2.kruhu je krásný vrcholový rajbásek. Lépe než jinde zde platí pravidlo „Čím výš, tím líp“, proto doporučuji nebát se a lézt. Lezete v krásné expozici, pod nohama 30 metrů vzduchu a ještě více turistů. Pokud jste již nějaký ten rajbásek lezli, nebudete mít problém.


Únorová věž se tyčí na hruboskalské Sahaře.


Větrník - Porcalova cesta VII
Velmi hezká klasika. Nejtěžší je nástup. Ze země se jde přímo do osoleného převisu, kde je třeba udělat shyb a přehmátnout. Nohy není moc radno používat, příliš se ničí skála. Po překonání tohoto kroku následuje madlová stěna s možností zakládání mnoha smyček až ke kruhu. Od něj se leze trhlinkami ke druhému. Zde se štanduje kvůli dření lana. Pak následuje trošku natahovací traverz od kruhu doleva a ukloněnou stěnkou již lehce na vrchol. Nádherný výhled.


Pohled ze země do Porcalovy stěny.


Zlatá vyhlídka - Stará cesta III
Krásná trojka s dostatkem přírodních možností jištění. Nastupuje se z rozsedliny mezi stěnami, leze se přes několik hodin, které je třeba vždy provázat dlouhou smyčkou kvůli dření lana. Trochu se hledá směr a kličkuje se, ale všude madla. ¦tand je na výlezu na předskalí v hodinách. Pak se dolézá ke slaňáku a knížce. Na vrcholovou hlavičku už zbývají jenom dva krůčky a ten rozhled za to určitě stojí.


NAKONEC KVÁČKY PRO ZVEDNUTÍ NÁLADY NEBO OTESTOVÁNÍ PRAVIDLA, ŽE ČÍM MENŠÍ VĚŽ, TÍM HŮŘE DOSTUPNÁ.

Dráček - Normální cesta IV
Malinká věžka vyrůstající přímo z turistické cesty pod Dračími věžemi. Vždy mě lákalo ji zkusit a letos na ni zbyl čas. Zvolili jsme N.C za IV. Nastupuje se z náhorní strany, traverz vpravo na údolní hranu, kde jsou dvoje hodiny. Původně jsem je ani nechtěl provazovat, ale nakonec jsem byl rád, že tam jsou. V průvodci je psáno vlevo na vrchol, my jsme lezli přímo po hraně – velmi zajímavá hranka na medvěda. Doporučuji opět manšestráky s neděravými koleny :). Zážitkem je i slanění. Má tak 3 metry, ale dostat se do něho je opět „zajímavé“... možná je lepší skočit dolů rovnou :).


Na Dráčkovi.


Fifanka - Normální cesta VIIb
Věžka má tak šest metrů a je dokonce ozdobena kruhem, od kterého se dříve stavělo (III). Dnes už se leze však dá vylézt čistě, ale se VIIb to má pramálo společného. Ke kruhu je lezení skutečně lehké, ale oblézt kruh nebo dokonce dolézt vzhůru je docela záhul. Jenom prozradím, že od kruhu mírně vlevo je to možné.


Fifanka nevypadá záludně - zdání klame.


Panenka - Normálka V
Panenka je menší samostatná věžička kousek za Bránou. Všechny cesty jsou uváděny jako nejištěné a tak výstup je i přes ne příliš velkou výšku celkem zajímavým oříškem. Normální cesta na Panenku vede traverzem z náhorky. My jsme lezli jakoby z údolky spárkou a traverzem na levou hranu Náhorní cesty. Na dost solivé hraně hraně jsou malé hodiny, spíš dodávají morál. Ještě je tu jedno mělké hnízdo na lanovici. Výš cesta přitvrdí, zvlášť krok na tření je v té výšce už poměrně nepříjemný. Opatrně.

Perníková - Normální cesta VIIb
Perníková věž stojí asi 30 metrů od Fifanky, je o něco vyšší a řekl bych, že dokonce i hezčí. Charakter je však podobný. Dříve klasicky se stavěním za IV, dnes psáno za VIIb. Stěnka ke kruhu je krásná, všude jde spoustu smyček a lezení je opravdu hezké. Od kruhu se leze přímo vzhůru a je to slušný náhul. Několikrát se mi dokonce povedlo otestovat kruh lehkým „odsednutím“. Zřetelně vám, přímo v úrovni kruhu, chybí dírka na nohu. Doporučuju vzít si manšestráky pro zvýšení tření. Na otestování pískovcových boulderů je cesta velmi vhodná, ale VIIb to není, přidejte pár stupňů (v kuloárech se mluví o Fb 6C+).


Sesmolili Martin Šimek & Jarda Kukla.
Foto: H.O. "Rot Sport"