Znak našeho oddílu


Zavírání Skaláku 2009

Vzhledem k tomu, že Hruboskalsko bylo tuto sezónu hojně navštěvováno i členy našeho oddílu, rozhodli jsme se přiložit ruce k dílu, a pomoci při tradiční brigádě, která se každoročně koná u příležitosti zavírání Skaláku. Tentokrát jsme po příjezdu vyjímečně nevytáhli batohy s cajkem (i když někteří si ho pro jistotu taky vzali), ale vystačili jsme si pouze s tím co jsme měli na sobě.

Ale nebudu předbíhat, do Skaláku jsme dorazili přesně na čas , i když se nám odjezd z Prahy díky selhání budící techniky, nejen mé, značně zkomplikoval. Po příjezdu jsme se zapsali a organizátoři našemu oddílovému týmu přidělili práci. Po symbolické přesnídávce jsme se vypravili na místo činu, kde nám zmrzl úsměv na rtech. Před námi byla cesta připomínající středověké obchodní stezky. Při těžbě dřeva zde těžké stroje udělali ve zdejší měkké, písčité půdě hluboké koleje.


V této kaluži by se mohlo klidně konat soustředění potápěčů.

No, přiznám se bez mučení, že mi v tu chvíli bylo jasné, že s prací se tu se mnou asi moc nepočítá, nehledě na to, že nám byly přiděleny jen dvě lopaty a jedny hrábě. Kluci to ovšem hravě zvládli a i já jsem si nakonec taky trochu hrábla.


Zvesela do práce. Vyjeté koleje bylo třeba zarovnat s okolním terénem.


"Měli jsme se lépe učit!" Lehce čitelná pracovní morálka po určité době dřiny. V pozadí se však rýsuje již upravená cesta.

Když bylo dílo zdárně dokončeno, vydali jsme se na pouť Skalákem, abychom se rozloučili se skálami, kluci si na ně nostalgicky sáhli, okoukli cesty, které si chtějí určitě vylézt. Bylo úžasné pozorovat jejich rozzářené tváře, já jsem bohužel, vzhledem k jejich klasifikaci VIIa a výš, jejich nadšení nesdílela. Promiňte.
Byl krásný podzimní den a my se potulovali s lopatami na rameni mezi skalami, cestou jsme ocenili výtvory jiných brigádníků a vraceli se vstříc Koupáku a odměně – výbornému gulášku.


Pod Majákem po hotové práci.

Cestou zpět jsme si uvědomili, že další skalní sezóna končí, ale nezoufejme, když něco končí něco nové začíná, ne horšího, ne lepšího, prostě jen jiného. A co jsme si ze Skaláku odvezli? Dobrý pocit, že i my jsme pomohli udržet krásu tohoto pohádkového království a kluci určitě i něco málo s lopatami potrénovali do té další sezóny:o).

Sepsala Bětka.