Znak našeho oddílu


Jižní Francie

Prvotní plány na podzimní výjezd byly úplně jiné, než jak to nakonec dopadlo. Jediný společný jmenovatel všech představ, byla cesta na jih, za teplem. O konečném cíli se rozhodlo kvůli počasí až dvě hodiny před odjezdem. Místo do Ospu jsme tedy nakonec zamířili do slunné Francie.


Daleká cesta.

Vešlo se nás pohodlně do dvou aut. Dlouhá cesta ubíhala rozumnou rychlostí. Řidiči se střídali četně, takže bez velkých zastávek jsme, asi po sedmnáctihodinové cestě, zaparkovali v kaňonu vápencových skal Buoux. Chvilku jsem si myslel, že jsme vůbec nevyjeli z Čech a stojíme někde dole ve ¬lebu. Trochu mi to připomínalo Labák, ale to asi bylo tou nevyspalostí z cesty. (Labák je totiž hezčí.;))


První pohled do kaňonu Buoux.

Ke skalám se jde džunglí, přes potůček s množstvím tůněk a vodopádů a pak do kopce. Z houští stromků se začíná postupně vynořovat bělostná, vysoká stěna. Tak tohle je ten slavný francouzský vápenec! začínáme lézt od 5b a prověřujeme zdejší klasifikaci. Oproti ostatním oblastem je zde prý trochu tvrdší. Objevují se tu věci, na které z našich skal nejsem příliš zvyklý, jako třeba vápencové rajbasy, hluboké jednoprstové dírky, nebo chyty s hranou ostrou jako břitva. Jištění je zde velice solidní. Lepené borháky s odlezy do pěti metrů, u konců cest vždy spouštěcí řetězy. Ano "spouštěcí", protože tady se na vás dívají divně pokud po vylezení slaňujete, místo toho abyste se nechali spustit. Je tu mnoho těžkých i jednodušších cest, jednodélkových i vícedélkových. Zajímavé je, že v celém kaňonu Bouox se leze pouze v určitém sektoru, kde je to povoleno. Zbytek skal je "volný" (či spíše zakázaný) a lezecké možnosti zde zdaleka nejsou vyčerpané.


Ve stěně.

Po lezení nasedáme do aut a jedeme dolů, do městečka Apt, kde je výborný Camp za velmi rozumnou cenu. Večer využijeme rozličně, vyvalí se zásoby tuzemského chlastu, jde se prozkoumat město. Jelikož Apt není příliš turisticky navštěvován, je zde možné nasát nefalšovanou atmosféru jižní Francie.


Pohoda v Campu.

Ráno vyrážíme opět do Buoux a celý den lezeme. Takto to jede po tři dny, než se rozhodneme udělat změnu, abysme poznali taky něco jiného. Nejde však o rest (ten jsme za celou dobu neměli ani jeden den), nýbrž o změnu proštředí. Večer místo návratu do Aptu jedeme do další lezecké oblasti St. Leger du Ventoux. Zde se dá na místním veřejném parkovišti hezky přespat (je zde i kohoutek s pitnou vodou), skály jsou kousek. Noc je poněkud větrná a chladnější, ale na podzim pořád prýma.
Ráno kupujeme průvodce a vyrážíme lézt. Svítí sluníčko a začíná být vedro a před námi se otevírá krasové údolí s říčkou, skalami a levandulovým polem.


Typické lezení v St. Leger.

Vápencový kaňon je charakteristický převislými, silovými cestami a najít něco pod 7a je tak celkem značný problém. Proto hned zkraje vyžereme všechno lehčí a kluci zkoušejí i několik ostřejších směrů, ale přesto nevíme co bysme zde druhý den dělali :).


Pavel ověřuje gravitaci.

Právě proto poslední den pobytu chceme věnovat průzkumu další blízké lezecké oblasti, s velkým počtem lehčích cest - Bedoin. Po asi nejchladnější noci, kterou jsme zde prožili přišlo nádherné, slunečné ráno. Balíme a vyrážíme do Bedoinu. Po neúmyslném zbloudění mezi vinice a degustaci místních plodů, konečně odbočujeme na správnou cestu a z výchozího parkplatcu se vydáváme kamenitou cestou do táhlého kopce. Po nějaké době, zhruba v okamžiku, kdy vás monotónní šlapání začíná pěkně štvát, konečně spatříte běloskvoucí plotny. Jsou zajištěny stejně jako v Buoux, obtížnostně převažují cesty mezi 5c-6b, délka cest většinou kolem 30 metrů.


Bedoin - levá plotna. Super rekreační lezení.

Na první plotně začíná vše rajbasy (narozdíl od našeho vápna však nejsou zdaleka tak oklouzané) a pak přechází do kolmé stěny. Lezení je úžasné, technické a většina cest si zaslouží hvězdičku.


Radeg v 6a.

Druhá plotna je už více kolmější, s těžšími cestami, ale také moc hezká a kompaktní skála. Přelézt tady všechno by zabralo méně než 3 dny, ale osobně se mi zde líbilo ze všech uvedených oblastí nejvíc.


Kluci na pravé plotně.

Oblast jižní Francie je poseta vinicemi, pahorky a skalními oblastmi. Jižanská atmosféra v kombinaci s dobrým vínem a těžkým lezením dělají z tohoto kousku světa velmi zjímavou lezeckou lokalitu. Musím však podotknout, že jsem měl pocit jako by tomu lezeckému stylu tady něco chybělo. Je to striktně tělocvičnová záležitost, kde člověk výborně potrénuje a zasportuje. Ta duše a atmosféra, jakou má naše pískovcové lezení, zde však chybí.
Pavel, Martin, Radeg, Jarda, Michal, Víťa, Ondra

text: Jarda, foto: Jarda a Martin
Krátké video z akce je možné shlédnout v galerii.