Znak našeho oddílu


Poslední slanění 2010

K zemi plachtí první letošní sněhové vločky. Usedají na pražské chodníky, netají. Mění tvář celého města do bíla. Už nějakou dobu se totiž drží teploty pod nulou, pro konec listopadu poměrně neobvyklý začátek zimy. Na letošní oddílové Poslední slanění jsme si nemohli zvolit lepší termín, den po prvním sněžení vyrážíme na Babku.


Letošní zvadlo

Cesta z města, kde necháváme auto je táhlá a neustále stoupá do kopců. Začíná se šeřit. Zase jsme po roce zapoměli že je to docela dálka. To trmácení do kopců ve sněhu a zimě každému nesedne, je to vlastně taková vstupenka na tuhle akci. Když jsme konečně nahoře u skály, je už skoro tma. Mandy, Bubák a Lukáš mají rozdělaný oheň a opékají. Zdravíme se s nimi a začíná veselo. Bety vyndavá špičkové domácí utopence, otvíráme pivo a hřejeme se u ohně.


Bety chrání svůj poklad utopenců před oddílovými nenažranci

Ze tmy se postupně vynořují další světélka. Dokud nepřijdou až k ohni, nevíme kdo to vlastně je a jenom se dohadujeme, který další blázen by se mohl ještě dostavit. Nakonec se nás sejde jedenáct.


Neoblomné osazenstvo posledního slanění

Když jsme hezky všichni, šineme se na vrchol a chystáme se na letošní poslední slanění. Zjišťujeme, že jediné lano které na vrcholku máme je jenom třicítka, jeho dva konce vlají vysoko nad propastí. Pojedeme tedy na jednoducho. Hanzovi se to moc nelíbí, pak si všímáme že nemá sedák. Chce zase jako loni slanit klasicky na Dülfera, stejně jako v dobách kdy se tolik nepoužívalo železo. Postupně každý slaňujeme do udícího kouře jeskynního ohně.


Hanz klasicky po klasicku aneb jak se zahřát bez ohně

Všichni se dole (naštěstí) scházíme živí a zdraví, naposledy v této sezóně. Popijíme, pečeme, jíme. Ochutnáváme drahý sýr z dalekého jihu a vína nejrůznějších druhů a kvalit. Prostě akce na vysoké společensko gastronomické úrovni ;).


Tajemný svit z nitra hory

Pak se loučí kluci co ještě jedou dom. Polovina nás zde nocuje. Je to pohodlné, člověk nemusí nikam jezdit. Ale zase ta zima a štípavý kouř z namrzlého dřeva, to je něco.


Ach ta kalná rána...

Noc na kamenném loži byla nakonec milosrdná. Ráno panovalo všeobecné veselí, že úděl máme za sebou. Po vydatné snídani skládající se ze všeho možného (čokoláda, buřty, čaj) jsme pořádně místo poklidili a popoháněni gravitací začali laksně klesat do údolí.
Za rok třeba zase čao!

účastníci: Mandy, Bubák, Lukáš, Bety, Jarda, Kuba, Jarda, Vašek, Hanz, Pavel, Bořek
foto: Jarda