Znak našeho oddílu


Dubnový Ráj

Tak jak to podle počasí vypadá, v Ráji se hnedle z kraje dubna poleze. V plánu je sice Sasko, ale část z nás narychlo mění dění a s vědomím, že v Ráji jsou příznivé lezecké podmínky spíše vzácností, vyrážíme směrem na Turnov.


Konečně zase ve Skaláku

Cílem je Hruboskalsko neboli Hrubice neboli Skalák, zkrátka krásné skalní město s řadou nádherně vytvarovaných a vysokých věží. Přijíždíme na parkoviště ke Koupáku, jak se říká zdejší kultovní nálevně. Srážíme se s Martinem a Michalem, kteří již od pátku lezli v Příhrazech a nyní se přesunuli sem. Po noci strávené tady na Koupáku oba ještě v poledne mžourají očima. Není se co divit, každá noc zde bývá prolita mnoha litry (nejen) piva, taková je tradice.


Výběr na sebe nedal dlouho čekat




Po dlouhé zimě zase ofouknout rajbasy

Jdeme směrem k Majáku, pod Bránu a Galeon. Postupně se rozprchneme do cest. Lezeme s Pavlem Chroustovu cestu na Galeon. Po nekonečné zimě zase první cesta na písku. Z nezvyku se motá hlava, tak honem rychle ke kruhu. Jsme přece ve Skaláku, tak se cestou hodí provázat ještě hodiny, které ulehčí myšlení. Nad prvním kruhem se opět po dlouhé době potkáváme s žábou. Takový nezvyk po zimních překližkách. Pár kroků spárou zase připomene o čem písek je. Nahoře parádní výhled na okolní věže, jen vítr by nemusel tak chladně foukat. Ale co, sotva začal duben.


Slanění je za odměnu

Přesouváme se pod Bránu a její Langáčovu cestu, co tu kdysi vytyčil nestor Skaláku Joska Smítko. V pětačtyřicátém roce skončil jeho život v Malé pevnosti Terezínské kulkou esesáků. Takové cesty mívají svůj příběh. Kluci Šimkovi jí zrovna dolezli, poradili nám co a jak. Vylezli jsme si to s Pavlem na střídání. Není nad týmovou práci aneb když má jeden s něčím problém zkusí to druhý. Nahoře čekalo překvapení v podobě krásné skalní branky s průhledem na Maják. Hned nám bylo jasné podle čeho se Brána jmenuje Brána, na vrcholku je totiž skutečná.


Brána na Bráně, k neuvěření.

Kousek od Brány je věžička Panenka. Má tenčí základnu než vrchol a stojí osamoceně jakoby odstrčena od ostatních skal. Velké věže kolem za ty časy vyrostly a už si nepotřebují hrát s panenkami. My bychom si s Panenkou hráli rádi, ale hrát si s Panenkou znamená vybrat jednu z pěti nejištěných cest. Nakonec lezeme jakousi kombinaci Normálky s jištěním spíše symbolickým. Po nepříjemném kroku pod vrškem zakončujeme "hru" zápisem do vrcholovky a příjemným Horámzdarem. Hrajte si s Panenkou častěji, i když je pohozena stranou poskytne mnoho nezapomenutelných zážitků.


Skoro až do nebe

Chtěli jsme na Maják, ale mrknutí do zákoutí Ottových věží nás magnetizovalo. To je ona, Vyhlídková hrana. Známá cesta vedoucí sluncem magicky osvícenou hranou. Už jsme pod ní jednou stáli, bylo to při brigádě Zavírání Skaláku. Už tenkrát v nás budila zájem i respekt. Váháme, ale nakonec se pokusíme. Samotný nástup je oříškem, po několika těžších krocích se ho ale naštěstí daří rozlousknout. Cvaknutí prvního kruhu a traverzovat pod ním na hranu zasolenou zrnky písku připomínajících, že sezóna teprve začala. A dál nahoru přes dva kruhy a silové kroky k vrcholnému rajbasu. Člověku se nechce, nechce ale musí. Na vršku to všechno spadne a je hned lépe. Kolikrát si v těch náročnějších partiích cesty představuješ, že už sedíš nahoře, u dobíráku...


Magicky přitažlivá Vyhlídková hrana

Dneska máme splněno, ale cestou na Koupák se ještě zastavujeme pod Čertovou skálou. Moc hezká věž vyrůstající z rovného plácku, snad jako ďábelská památka dávné sázky. Z náhoří se při prvním pohledu oči lezcovy upnou ke kroužku nedaleko pod vrcholem. Patří cestě Zmrzlích. Jelikož jsme od větrných poryvů řádně promrzlí, rozhodujeme se že tímto výstupem symbolicky ukončíme dnešní den. Únava je znát a tak se do cesty pouštíme v svižném tempu, abychom brzo seděli na Koupáku. Cesta nás však jen tak rychle nepustí, nad kruhem se z mrazu stává výheň. Střídáme se, na vršek to doklepnout musíme. To by jiak nebylo ono. Nakonec se daří jen tak tak, však už toho máme dost. Sedíme na krásně tvarovaném vrcholku. Skalák se loučí rudým západem, končí jeden nádherný den strávený na písku. Těšíme se na pivo a doufáme že takových dní bude letos ještě hodně.

Sepsal a vyfotil Jarda